PeopleComm

« Späť na hlavnú stránku

Pomáháme nacházet rovnováhu mezi vyděláváním a radostí ze života

Naše svobodné a zlobivé děti
Před časem jsem v časopise Respekt narazil na prima článek na téma svobody, zodpovědnosti a vedení. A protože to jsou témata pro svobodné fungování v práci naprosto základní, uveřejňuji ho (se svolením redakce) i zde. A těším se na debatu. P.S.: Fotku jsem udělal před vchodem do gymnázia na Vítězné pláni na Pankráci. Přijde mi, že pěkně dokresluje text článku.
Vědomý business
Když jsem potkal Terezu, zaradoval jsem se. Pálí ji život v práci, stejně jako mě. Já mluvím o svobodě, ona o vědomí. Zdá se mi, že se jedná o dva názvy pro jedu věc. Nedávno přeložila skvělou knížku a navíc do ČR přivezla jejího autora - předního světového gurua tzv. vědomého byznysu. Poprosil jsem jí o pár řádek.
Úplatkářská aféra v našich firmách
Připravoval jsem si minulý týden přednášku o motivaci. V rámci příprav jsem se prohrabával náborovými inzeráty českých a slovenských firem. Přestože se snažím udržet si přehled o tom, co nabízejí, znovu mě ty jejich 13.platy, týden dovolené navíc, služební auta, stravenky a všehochuť tzv. "benefitů" dostala.
Svoboda, a.s.
Je to pár let, co jsem zjistil, že psaní na téma "proč se to snažíme daleko dotáhnout a jak místo toho dělat, co nás baví" mě neuvěřitelně pohlcujue a nabíjí. Po letech blogování jsme se rozhodl blogovat ještě víc (kromě peoplecommu píšu ještě do Kde domov můj? a v dohledný době se pouštím ještě do dvou dalších blogo-projektů). Navíc se konečně zodpovědně věnuji tvorbě své první knihy. O tom sice mluvím už tak dlouho, že se mě na to kamarádi dokonce přestali ptát. Nejspíš jim už bylo trapně, když se furt ptali a já stále nic. :-)
Kapka moči v polévce
Ptal jsem se pár lidí, zda by jim v talíři jejich oblíbené polévky vadila kapka cizí moči. Devět z deseti lidí by si na takový talíř nechalo zajít chuť.
Co je moje?
Žijeme v kultuře, ve které "vlastnit" je důležitější než "být". Dokonce jsme již dosáhli stavu, kdy vlastnictví považujeme za bytí. Kdo má víc, "je". Je jednoduše lepší než ten/ta, kdo má míň. Naštěstí na této planetě existují i jiné pravdy. Následující text mi nedávno dorazil mailem. A protože se tématu ega, bytí a přítomnosti právě věnujeme na letošní Cestě kolem světa, přepsal jsem ho do blogu.
Jak nám zobák narost...
Našel jsem na Tedu další prima vystoupení s CZ titulky (za které moc děkuji!). Tentokrát na téma jednoduchosti/složitosti mluvy. A že to, jak mluvíme má na to, jak se máme sakra velký vliv! Dovolte tedy pár myšlenek na téma tzv. "zobáku, který nám narost" a jak jsme si to mluvení krapet zesložitili. Alan Siegel o tom ve čtyřech minutách pěkně vypráví.
Možné a nemožné - Nick Vujicic
Když jsem před časem viděl jeho první vystoupení, brečel jsem. O to víc mě nadchlo, že někdo našel chuť a odvahu ho pozvat k nám.
Úspěch je nekonečná cesta
Nepřestává mě fascinovat, jak se tenhle chlapík dokáže "vyžvejknout" ve třech, čtyřech minutách. Mluví věcně a přitom vtipně. Skvělá kombinace! Navíc k tématu, které mi léta leží u srdce... Taky jsem to táhl nahoru, vydělával prachy a myslel na to, že nahoře to bude super. Až tam budu, to bude štěstí! Ráj na zemi...
Hledám práci!
"Hledat práci" považuji za jeden z největších životních omylů. Přitom hledání práce se zdá být to hlavní, co lidé okolo mě dělají (ve chvíli, kdy práci nemají). Kolik jenom práce nabízejí firmy!? Je to něco tak častého, že to považujeme za naprosto normální. A protože práci momentálně hledá i několik mě blízkých lidí, cítím pohnutky se k tématu vyjádřit, píchnout do vosího hnízda a třeba si opět i vyslechnout, že můj pohled je jednostranný, černobílý, zkreslený, idealistický, nepraktický nebo příliš kritický. I když já se spíš těším na doplnění té "jednostrannosti", na vzájemnou inspiraci a obohacující myšlenky.
Jsem tady, ale nechci tu být.
Rozhodl jsem se, že letos vyzkouším několik nových věcí. Jednou z nich je zkusit si učit na vysoké škole. V prvním kole na české, pak někde ve světě. Dnes jsem absolvoval svou první přednášku (dálkové studium - proto v neděli). A nadchlo mě to. Těšil jsem se tam hlavně proto, že se ve škole spolu-líhnou naše pracovní návyky, a také proto že povinná školní docházka se na střední, vysoké a později v profesním životě transformuje do dalších povinností a nekonečného kolotoče musení, který je už ze své podstaty úplně špatně ( = zcela zbytečně omezuje lidskou svobodu). Moje vystoupení bylo o tom, jak se přestat snažit to "daleko dotáhnout" a začít se bavit u toho, co děláme. Byl jsem zvědavý na to, jak moc ty studenty baví, co studují.
Každý máme svůj Everest
Davida jsem potkal před lety na jednom z našich seminářů. Ze sympatického, nenápadného chlapíka se vyklubal člověk s fascinujícím koníčkem. Baví ho lézt na osmitisícovky, které v poslední době dokonce sjíždí na lyžích. Následující úvahu napsal po jednom ze svých himalájských návratů. A protože svoboda v práci stojí především na schopnosti vést sebe sama, ten text sem více než patří. (pozn. Tomáš Hajzler)
Index strachu z autority
Do dnešního blogu jsem vytáhl něco, co mě zkraje roku vcelku dostalo. Týká se to svobody, strachu a hlavně našeho vztahu k moci a autoritě. Hlavně mi na tom došla podstata tzv. "Indexu strachu z autority".
Alfa samci v české politice
Chodím momentálně kolem bilbordů, které jsou plné fotek našich politiků a roztodivných rádoby vtipných sloganů. A protože politka na úrovni státu má s tou firemní mnoho podobného už léta chování politiků zkoumám. Co se týče současných předvolebních radovánek, zkusil jsem pro paralely sáhnout do živočišné říše. Zejména život primátů nabízí zajímavé paralely.
Prosím, buďme normální!
Chovej se normálně. Najdi si konečně nějakou normální práci. Čti nějaké normální knížky. Proč nejíš normální jídla? Proč nesleduješ nějaké normální pořady? Proč se nestravuješ normálně jako ostatní? Proč nemáš normální kamarády? Proč si nemůžeš najít normální přítelkyni? Proč neposloucháš nějakou normální muziku? Proč utrácíš za zbytečnosti a nekoupíš si něco normálního? Dítě bys měl vychovávat normálně, jinak bude mít problémy.
Otázka, která vám změnila život
Říká se, že odpovědi zavírají, zatímco otázky otevírají. Otázky potřebujeme, pokud chceme samostatně myslet a vyrazit vlastní cestou. Svatka si kdysi dávno v jednom komentáři posteskla - že by potřebovala otázky. Já jsem na tom stejně. Mám jich zoufale málo.
Dvanáct hříchů (HR) manažera
Proč má většina náboženských a filozofických tradic svou danou sadu chování, kterého je třeba se vyvarovat?
Silou, lstí nebo dohodou?
Teda to vám povím, kolik já už se toho naučil z pohádek. Co máme Valérku a já to s ní čtu nebo sleduju, nestačím se divit, co všechno v tom člověk objeví. Namátkou pár příkladů - autoritativní styl slečny Kasandry ve Včelce Máje, Kurz slušného chování v Machovi a Šebestové nebo Atrejova cesta za Sandonorikem v Nekonečném příběhu... Geniální věci. Minulý týden jsme se spolu dívali na Lvího krále, kde mě nadchla následující scéna.
"Perceived locus of causality"
Kamarád mi vyprávěl příhodu, která se stala u nich na vesnici. Pojednává o odpadcích, ale ve své podstatě o motivaci.
Teorie rozbitého okna
Dlouho jsem se chystal sednout a popsat, kde všude v životě se setkáváme s teorií rozbitého okna. Pro oblast vedení lidí (nebo třeba i výchovy dětí či výcvik psů) je to naprosto základní koncept. Pro život v práci, kdy od někoho něco non-stop potřebujeme, je to alfa-omega úspěšného fungování. Možná jste o ní četli v Bodu Zlomu od Malcolma Gladwella, kde psal o metru v New Yorku!?Nepochopení tohoto fenoménu vede k obrovským patáliím. O to víc jsem se zaradoval, když jsem narazil na povedený článek na toto téma z pera Matouše Lázňovského, který vyšel před časem v lidovkách. S jeho svolením ho zde uveřejňuji:

« Späť na hlavnú stránku